AMOR VACUI - zápisky z cesty

...no super..vůbec, kresby z nejrannějšího období života, bývají nejvíc zajímavé z pohledu symbolů a taky se jeden dost zasměje...jsou prostě tak úpřimně naivní..hm, nějak se mi nedá přesně slovy vyjádřit, co myslím beze slov..no snad mě chápeš...jen mi přijde někdy škoda, že už se neví, co tím ten malý člověk přesně zamýšlel..chybí mi prostě u některých obrázků ten jeho komentář, neb ten od dospěláků už se může docela odlišovat, tím v žádném případě nechci říct, že to je tak i v tvém podání...

2 Watsi: Samozřejmě máš pravdu - už prostě nevíme, co jsem měl při kreslení v hlavě. Patrně jsem si ale prostě kreslil příšeru. ;-) Nicméně lze takto přistupovat k jakékoli tvorbě - například Lucienne našla v mých obrázcích starých jen několik let, u nichž si relativně pamatuji, jak vznikly, symboly, které jsem tam záměrně nevkládal a přesto o mně hodně vypovídaly. Tím chci říci, že vědomé rozpoložení je celkem důležitá informace, ale nikterak zásadní.

no já měla hlavně na mysli to dětské rozpoložení, v tom věku mláděte mi připadá oproti dospělým zásadní..jakože ten jejich komentář je velmi přímý a jasný..no není nad vlastní srovnání..:o)

Mě napadá, že už během kreslení jsi tu příšeru zažehnával opakováním motivů, ornamentů - kolečka. To chvíli trvá, takovéhle "vykolečkovávání". připadá mi, že ta obluda nemá velkou moc, protože je jakoby přibitá nebo ztechničtšná nebo já nevím co těmi opakovanými znaky.

2 Liška: Zajímavý postřeh, díky.