AMOR VACUI - zápisky z cesty

Ve své grandiózní vizi Říše snů rozlišuje HPL Velké bohy, sídlící v neznámém Kadathu na planině Leng a Ty druhé bohy, Nejzazší bohy, kteří jsou slepí, němí, temní, nemyslící, tančí za odporného bubnování a pískání, jejich duší a poslem je hemživý chaos Nyarlathotep.

Zamysleme se nad možností vnímat tyto bohy jako biologické pochody těla. Je známo, že Lovecraft byl velmi odtělesněný a je docela dobře možné, že mu tělesné pochody byly natolik odporné, že se odrazily (patrně nevědomě) v těchto bozích, kteří přesto plní nezastupitelnou funkci strážců Velkých bohů, vládnoucích Lovecraftovým snům, tedy jeho nevědomí. A kdo ví, zda pociťovaná hrůza z moci těchto bohů, z moci, jež stojí v jádru jeho fyzického bytí, neodrážela i tušenou hrozbu, že tato moc jej jednou zahubí – což se skutečně stalo (HPL zemřel na rakovinu střev!).

A démonský sultán Azatoth, jenž hladově hryže v nepředstavitelných neosvětlených komnatách za hranicí času uprostřed dušeného, k šílenství dohánějícího bušení mrzkých bubnů a tenkého jednotvárného kňourání prokletých fléten?

Když se zamyslíme nad definicí perverzního světa jako světa análně-sadistického, v němž je všechno možné a v němž se za nablýskaným estétstvím skrývá prapůvodní anální falus, dá nám podvojná podoba Lovecraftových děl – jeho éterická fantasy díla z Říše snů propojená s děsivými hrůzami "from Beyond" – určitý půvabně temný smyl.

A je také možné, že se s námi hladovějící spisovatel prostě podělil o své kručení v břiše...

linkuj.cz vybrali.sme.sk