AMOR VACUI - zápisky z cesty
Jaroslav A. Polák - Kojot hrající si na filosofa
"The shortest distance between two points is under construction." Noelie Altito
"The shortest distance between two points is under construction." Noelie Altito
čtvrtek, 20. září 2007
Sen začínal před odvodovou komisí, která rozhodla, že dostanu modrou knížku "na hlavu". Celé to prostředí bylo šedivé, nevýrazné, i lidé z té komise se jakoby ztráceli v šedi. Putoval jsem světem a cítil jsem se divně. Mně známá místa obývala zvířata. Sám jsem byl jaksi napůl člověk a napůl opice. Setkal jsem se s nějakou velkou kočkovitou šelmou – myslím, že to byl tygr – která mě odvedla do opičího království. Tygr, kterého si evidentně všichni vážili, se tam zeptal, jestli jsem víc člověkem nebo zvířetem a jestli se jako člověk mohu zvířetem stát. Ten rozdíl byl zřejmě podstatný.
Řekli mu, že se ptá špatně, předpokládá-li, že jsem člověk s rysy zvířete. Prý jsem naopak zvíře s člověčími rysy, které teď postupně ztrácím.
Lovili jsme s Tygrem na pomezí světa lidí a světa zvířat. Pomocí krve naší kořisti jsme vytvářeli kouzla – iluze a fata morgány, na které jsme lákali další a další kořist.
V tom snu se vyskytoval ještě jakýsi člověk – byl postarší, proplešatělý, stále se někde krčil a nedokázal si sám obstarat potravu. Připadlo mi, že je jakýmsi ztělesněním strachu a zbabělosti.
Postupně však přestával být důležitý.
Brzy jsem už jedl zvířecím způsobem – rukama a zbytky jsem plival na zem. Od pečeného
masa jsem s Tygrovou pomocí rychle přešel k syrovému.
Nakonec jsem byl uznán za plnohodnotné zvíře a uveden do opičího království. V té chvíli ten plešatý člověk z mého snu nadobro zmizel.
Ukazovali mi divy té země, nejzajímavějším z nich byla železniční trať vedoucí přes říše zvířat a země barbarů na severu až na konečnou, která byla v nekonečnu a to bylo nebe.
Vyprávěli mi a ukazovali příběh o princezně, která kdysi jejich království krátce navštívila a všechny si získala svou krásou a dobrotou. Když druhého dne odjížděla, všichni obyvatelé království lemovali tu trať až k hranicím a provolávali jí slávu. Její vlak – každý, kdo odjížděl, měl vlastní vlak – byl skromný a prostý a přesto – nebo právě proto – překrásný. To už jsem byl uvnitř toho vyprávění a prožíval jsem nepředstavitelné dojetí...
Princezna projela zeměmi barbarů, aniž by jí ublížili. Nakonec dojela až do stanice Nekonečno, kde věčně září duha, a tam zůstala...
Lovili jsme s Tygrem na pomezí světa lidí a světa zvířat. Pomocí krve naší kořisti jsme vytvářeli kouzla – iluze a fata morgány, na které jsme lákali další a další kořist.
V tom snu se vyskytoval ještě jakýsi člověk – byl postarší, proplešatělý, stále se někde krčil a nedokázal si sám obstarat potravu. Připadlo mi, že je jakýmsi ztělesněním strachu a zbabělosti.
Postupně však přestával být důležitý.
Brzy jsem už jedl zvířecím způsobem – rukama a zbytky jsem plival na zem. Od pečeného
masa jsem s Tygrovou pomocí rychle přešel k syrovému.
Nakonec jsem byl uznán za plnohodnotné zvíře a uveden do opičího království. V té chvíli ten plešatý člověk z mého snu nadobro zmizel.
Ukazovali mi divy té země, nejzajímavějším z nich byla železniční trať vedoucí přes říše zvířat a země barbarů na severu až na konečnou, která byla v nekonečnu a to bylo nebe.
Vyprávěli mi a ukazovali příběh o princezně, která kdysi jejich království krátce navštívila a všechny si získala svou krásou a dobrotou. Když druhého dne odjížděla, všichni obyvatelé království lemovali tu trať až k hranicím a provolávali jí slávu. Její vlak – každý, kdo odjížděl, měl vlastní vlak – byl skromný a prostý a přesto – nebo právě proto – překrásný. To už jsem byl uvnitř toho vyprávění a prožíval jsem nepředstavitelné dojetí...
Princezna projela zeměmi barbarů, aniž by jí ublížili. Nakonec dojela až do stanice Nekonečno, kde věčně září duha, a tam zůstala...
(sen z 28. 5. 2000)
* * *
Probudil jsem se se slzami v očích, s hlubokým dojetím. Dodnes ve mně tento sen tyto emoce vyvolává, když se k němu vracím. Myslím, že ten sen předznamenal mnohé změny v mém životě, k nimž tehdy došlo. Dopsal jsem svou první samostatnou knihu, v září 2000 jsem se odstěhoval z domu do podnájmu a začal pracovat ve svém prvním zaměstnání, později toho roku se opět objevily deprese...
čtvrtek, 20. září 2007 | rubrika: Sny |
Tvorba tohoto blogu vyžaduje čas, práci a něco peněz, ale dělám to rád a s chutí. Nicméně pokud jste tu rádi, oceňte moji práci čas od času tím, že podpoříte libovolnou částkou projekt Praga-Haiti nebo sluneční školu Surya. Děkuji.
Co četli ostatní?
Komentáře
DISKUSE MŮŽE BÝT MODEROVANÁ
PŘÍSPĚVKY BUDOU V TOM PŘÍPADĚ AUTOREM WEBLOGU SCHVALOVÁNY RUČNĚ
CHCETE-LI VÍCE INFORMACÍ O TOM, JAK TO FUNGUJE, KLIKNĚTE.
Nechcete diskutovat, ale nadávat mi? Zabanoval jsem vás?
Jen mi to všechno hezky řekněte: TADY
PŘÍSPĚVKY BUDOU V TOM PŘÍPADĚ AUTOREM WEBLOGU SCHVALOVÁNY RUČNĚ
CHCETE-LI VÍCE INFORMACÍ O TOM, JAK TO FUNGUJE, KLIKNĚTE.
Nechcete diskutovat, ale nadávat mi? Zabanoval jsem vás?
Jen mi to všechno hezky řekněte: TADY
[1] (Liška - Mail - WWW) Vloženo 20.09.2007, 16:39:56 x
[2] (Kojot - Mail - WWW) Vloženo 20.09.2007, 17:45:55 x
Všechna pole jsou nepovinná.
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Avatar friendly.
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Avatar friendly.
MÁTE DOMA MÍSTO PRO DALŠÍ DUŠI?
PODPOŘTE UŽITEČNÝ PROJEKT!

Amor Vacui by Jaroslav A. Polák is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial 3.0 Unported License.
AŽ DOSLOUŽÍM, CHCI DO SBĚRU!
*




