AMOR VACUI - zápisky z cesty
Jaroslav A. Polák - Kojot hrající si na filosofa
"The shortest distance between two points is under construction." Noelie Altito
"The shortest distance between two points is under construction." Noelie Altito
Otestoval jsem se:
Další zajímavé testy:
Osobnostní typ ve vztazích, orientační IQ test (ale mám dlouhé vedení!), politický kompas, horoskop
středa, 15. srpna 2007
Z raného dětství (předškolní věk) si pamatuji tři základní snové motivy. Prvním snem, který si v životě pamatuji, byl sen o vánocích. Zdával se mi opakovaně a vždy se v něm objevovala velká kouzelná skleněná koule. Ten sen byl plný krásné atmosféry, dárků a samozřejmě svítícího vánočního stromečku. Celé to bylo velmi kouzelné...
Cítil jsem se v tom snu dobře. Pak se ale tento sen objevil znovu a vše v něm bylo špatně. Ta skleněná koule byla najednou rozbitá a tak už zůstala... Sen se stal nevlídným, byl v něm intenzivní a bolestný pocit ztráty. Nevím, kdy ten přelom nastal, snad někdy mezi čtvrtým a pátým rokem života.
O něco později, již v době, kdy kouzelná koule ze snu o Vánocích byla rozbitá, se objevil sen o probuzení se do přízračného a děsivého žlutého světla, jež jsem mnohem později (ač zdaleka ne v jeho původní obludnosti) vídával v bytech hodně starých lidí. V tom snu jsem se probudil a byla tma. Vylezl jsem z postýlky a šel rozsvítit. Rozsvítil jsem, ale po pokoji se rozlilo hrůzu nahánějící přízračné žluté světlo, v němž vlastně ani nebylo nic vidět. Jen to světlo... Šel jsem na chodbu a rozsvítil tam. Situace se opakovala. Žluté světlo... Bylo mi hrozně. Nějak jsem věděl, že jsem v tom bytě sám, rodiče jsou pryč. Byl jsem tam sám jen s tím světlem...
Někdy kolem šestého roku života jsem začal ve snech bloumat kroutícími se tunely pod Brnem a hledat cestu do magické jeskyně, do níž – dle dětské legendy kolující (skutečně, nikoli ve snu) mezi kamarády – měly ústit. Do toho labyrintu jsem ve snech vstupoval jedním konkrétním domem na ulici Výstavní. Sestoupil jsem do sklepa a pak ještě do dalšího, hlubšího sklepa toho domu. Ten hlubší sklep v realitě běžného vědomí neexistuje. Tam ústily tunely. Vcházel jsem do nich a hledal ten východ v jeskyni na Červeném kopci. Potkával jsem tam těžko popsatelné, indiferentní bytosti. Nebyly lidské ani zvířecí. Měly vědomí. Nebyly nepřátelské, ale ani přátelské. Prostě tam byly. Přestože i v těchto tunelech panovalo žluté světlo, necítil jsem se v nich špatně. Cestu do jeskyně jsem nicméně nikdy nenašel... Tento sen vymizel během školních let. Zajímavé je, že jsem před několika lety šel s kamarádem kolem toho domu, kam jsem ve snech vstupoval, a byly pootevřené dveře. Vešli jsme tam a šli dolů do sklepa. Ten sklep je opravdu zvláštní. Tedy – nebyl tam průchod do onoho hlubšího sklepa, ale strop i stěny se lomily v neobvyklých úhlech, bylo to architektonicky velmi neobvyklé. Evokovalo to ve mně atmosféru těch snů...
Tolik tedy o snech z mého raného dětství. Věřím, že všechny tři se výrazně podílely na utváření mého dalšího života...
O něco později, již v době, kdy kouzelná koule ze snu o Vánocích byla rozbitá, se objevil sen o probuzení se do přízračného a děsivého žlutého světla, jež jsem mnohem později (ač zdaleka ne v jeho původní obludnosti) vídával v bytech hodně starých lidí. V tom snu jsem se probudil a byla tma. Vylezl jsem z postýlky a šel rozsvítit. Rozsvítil jsem, ale po pokoji se rozlilo hrůzu nahánějící přízračné žluté světlo, v němž vlastně ani nebylo nic vidět. Jen to světlo... Šel jsem na chodbu a rozsvítil tam. Situace se opakovala. Žluté světlo... Bylo mi hrozně. Nějak jsem věděl, že jsem v tom bytě sám, rodiče jsou pryč. Byl jsem tam sám jen s tím světlem...
Někdy kolem šestého roku života jsem začal ve snech bloumat kroutícími se tunely pod Brnem a hledat cestu do magické jeskyně, do níž – dle dětské legendy kolující (skutečně, nikoli ve snu) mezi kamarády – měly ústit. Do toho labyrintu jsem ve snech vstupoval jedním konkrétním domem na ulici Výstavní. Sestoupil jsem do sklepa a pak ještě do dalšího, hlubšího sklepa toho domu. Ten hlubší sklep v realitě běžného vědomí neexistuje. Tam ústily tunely. Vcházel jsem do nich a hledal ten východ v jeskyni na Červeném kopci. Potkával jsem tam těžko popsatelné, indiferentní bytosti. Nebyly lidské ani zvířecí. Měly vědomí. Nebyly nepřátelské, ale ani přátelské. Prostě tam byly. Přestože i v těchto tunelech panovalo žluté světlo, necítil jsem se v nich špatně. Cestu do jeskyně jsem nicméně nikdy nenašel... Tento sen vymizel během školních let. Zajímavé je, že jsem před několika lety šel s kamarádem kolem toho domu, kam jsem ve snech vstupoval, a byly pootevřené dveře. Vešli jsme tam a šli dolů do sklepa. Ten sklep je opravdu zvláštní. Tedy – nebyl tam průchod do onoho hlubšího sklepa, ale strop i stěny se lomily v neobvyklých úhlech, bylo to architektonicky velmi neobvyklé. Evokovalo to ve mně atmosféru těch snů...
Tolik tedy o snech z mého raného dětství. Věřím, že všechny tři se výrazně podílely na utváření mého dalšího života...
středa, 15. srpna 2007 | rubrika: Sny |
Tvorba tohoto blogu vyžaduje čas, práci a něco peněz, ale dělám to rád a s chutí. Nicméně pokud jste tu rádi, oceňte moji práci čas od času tím, že podpoříte libovolnou částkou projekt Praga-Haiti nebo sluneční školu Surya. Děkuji.
Co četli ostatní?
Komentáře
DISKUSE MŮŽE BÝT MODEROVANÁ
PŘÍSPĚVKY BUDOU V TOM PŘÍPADĚ AUTOREM WEBLOGU SCHVALOVÁNY RUČNĚ
CHCETE-LI VÍCE INFORMACÍ O TOM, JAK TO FUNGUJE, KLIKNĚTE.
Nechcete diskutovat, ale nadávat mi? Zabanoval jsem vás?
Jen mi to všechno hezky řekněte: TADY
PŘÍSPĚVKY BUDOU V TOM PŘÍPADĚ AUTOREM WEBLOGU SCHVALOVÁNY RUČNĚ
CHCETE-LI VÍCE INFORMACÍ O TOM, JAK TO FUNGUJE, KLIKNĚTE.
Nechcete diskutovat, ale nadávat mi? Zabanoval jsem vás?
Jen mi to všechno hezky řekněte: TADY
[1]Pro Kojota: (Angelika - WWW) Vloženo 15.08.2007, 21:08:59 x
Můj první pocit z toho je, že žlutou mám jako barvu slunečního Boha Re, srpna, lva, Van Gogha. Pěkná divočina. Ty asi nebudeš zrovna poddajný typ, Kojote.
Jo a už nepropaguji dámské prádlo, zapomněla jsem napsat do adresy bloguje :P. Celá já.
[2] (aTeo - WWW) Vloženo 15.08.2007, 21:56:34 x
Já si bez zábran létal. A dělám to dál. Létat je tak snadné...[3] (Kojot - WWW) Vloženo 15.08.2007, 23:48:37 x
2 Angelika: Ne, to nejsem, ale se zmíněným žlutým světlem to nesouvisí. Je to jaksi JINÁ žluť. Souvisí s mými depresemi.
2 aTeo: Ano, létací sny jsem měl také. Bylo to opravdu nádherně snadné. Občas se objevily i v dospělosti, ale jen párkrát.
[4] (77 - Mail ) Vloženo 16.08.2007, 20:38:02 x
Každý člověk žije světem snů i světem reality. Oba tyto světy se navzájem inspirují a ovlivňují.
Všechna pole jsou nepovinná.
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Avatar friendly.
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Avatar friendly.
MÁTE DOMA MÍSTO PRO DALŠÍ DUŠI?
PODPOŘTE UŽITEČNÝ PROJEKT!
Amor Vacui by Jaroslav A. Polák is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial 3.0 Unported License.
AŽ DOSLOUŽÍM, CHCI DO SBĚRU!
*