Častokrát jsem se setkal s případem, kdy člověk příliš tlačí na svou vlastní vůli. Tento tlak by se dal vyjádřit slovy: „Musíš za každou cenu!“ Typické je, že takový člověk drží záměr, jehož chce dosáhnout, neustále ve svém vědomí. Problém je v tom, že takový přístup je nejen nesmírně vyčerpávající, ale i neefektivní.
Představte si sportovce, který má předvést nějaký výkon a myslí na to. Oštěpaře, který myslí na to, jak hodí oštěp, fotbalistu, který se dostane k míči a začne urputně přemýšlet, jak tuto šanci využít. Snad nikdo nepochybuje o tom, že takový sportovec by to nedotáhl ani k okresnímu přeboru.
Samozřejmě, že sportovec, který se chystá učinit špičkový výkon, musí mít vůli tak učinit. Ale nikoli vůli v té podobě, jak si ji někteří představují, tedy – nikoli jako vědomé „musíš!“ Celá jeho bytost musí být v ten okamžik prodchnuta vůlí – nejen vědomí, ale i nevědomí a dokonce i jeho tělo. Samozřejmě, že i on musí usilovat vědomě – ale jen a pouze na tréninku…
Představte si sportovce, který má předvést nějaký výkon a myslí na to. Oštěpaře, který myslí na to, jak hodí oštěp, fotbalistu, který se dostane k míči a začne urputně přemýšlet, jak tuto šanci využít. Snad nikdo nepochybuje o tom, že takový sportovec by to nedotáhl ani k okresnímu přeboru.
Samozřejmě, že sportovec, který se chystá učinit špičkový výkon, musí mít vůli tak učinit. Ale nikoli vůli v té podobě, jak si ji někteří představují, tedy – nikoli jako vědomé „musíš!“ Celá jeho bytost musí být v ten okamžik prodchnuta vůlí – nejen vědomí, ale i nevědomí a dokonce i jeho tělo. Samozřejmě, že i on musí usilovat vědomě – ale jen a pouze na tréninku…
To, co jsem uvedl o sportovcích, má ovšem obecnou platnost. Zatnuté zuby a vědomé soustředění se na dosažení záměru nevede k uspokojivým výsledkům ani v běžném životě. A to už se dostáváme k diskutované „Vyšší moci“ Anonymních alkoholiků či ke „koňovi, který má větší hlavu“. Ono totiž vůbec nejde o to, zda nějaká „Vyšší moc“ objektivně existuje ve vnějším světě. Ona existuje především ve světě vnitřním. Jsou to procesy v našem vlastním nevědomí. Člověk, který se vzdá určité části vědomé kontroly (či – pokud je toho schopen – se vzdá vědomé kontroly úplně) a předá celou záležitost svému nevědomí, přestává jednat a vystupovat křečovitě; a to jak vůči sobě tak i vůči druhým. To, co je třeba činit, činí správně, s lehkostí a automaticky. Věřící člověk, spoléhající se na vůli boží, má nespornou výhodu v tom, že má Boha, kterému tuto záležitost může svěřit (a čerta starého v této záležitosti záleží na tom, zda Bůh skutečně existuje či nikoli; důležité je, že to funguje!). Ale ani člověk nevěřící rozhodně není bez šance. Jen si musí uvědomit, že skutečně existuje něco, co jej přesahuje – je to on sám!
Člověk, který se snaží ovládat svoji vůli, své vůli nedůvěřuje. Je jako žárlivec, který stále dohlíží na svou ženu. A taková žena jej často nakonec opustí (nebo, aniž by to měla původně v plánu, skutečně podvede) – a pokud ne, tak ani v tom případě nepůjde o dobrý a plodný vztah. Proto je dobré své vůli důvěřovat a neznásilňovat ji. Přijmout ji s úctou a s respektem jako svou partnerku, nikoli jako služku či dokonce otrokyni…
Alkoholik, který se neustále soustředí na to, že se má vyhýbat alkoholu, vlastně neustále myslí na alkohol. Jak se od něj má potom osvobodit, když jím neustále zaměstnává svou mysl? A tak je tomu u mnoha jiných věcí.
Vím, že pro mnohé je těžké se uvolnit a některé věci prostě „pustit“. Ale existuje jednoduchý způsob, jak se tomu naučit. Jednoduchý, ale nikoli rychlý – vše v našem vnitřním vývoji vyžaduje hodně času a trpělivosti! Pokud máte popsaný problém s vůlí, začněte méně důležitými věcmi. Vyberte si některý z cílů, jehož byste rádi dosáhli, ale který není zásadně důležitý. Dobře si promyslete, v čem tento cíl spočívá, co je pro něj třeba udělat a důkladně si představte, jak má vypadat výsledek – jde o odpověď na otázku: „Jak to bude v mém životě vypadat, až bude tohoto cíle dosaženo.“ Ideální je, učiníte-li tak před usnutím, kdy není hranice mezi vědomím a nevědomím tak silná jako během bdění. Až bude vaše představa zcela jasná, řekněte si „Tak to chci!“ a dále už o tom nepřemýšlejte a prostě usněte. A nepřemýšlejte o tom ani v následujících dnech. Patrně brzy zjistíte, že zcela automaticky děláte v pravý čas to, co je třeba pro uskutečnění cíle učinit, aniž byste se na to museli příliš soustředit. Důležité je, aby tento cíl nebyl významný – je téměř nemožné, abyste dokázali hned od začátku tímto způsobem pracovat s problémy, které vás skutečně „pálí“. To přijde časem. Přijde to ve chvíli, kdy něco ve vás pozná, že to opravdu takto jde, že to funguje. Přijde to zcela spontánně a možná si ani hned nevšimnete, že jste udělali obrovský krok kupředu…
Člověk, který se snaží ovládat svoji vůli, své vůli nedůvěřuje. Je jako žárlivec, který stále dohlíží na svou ženu. A taková žena jej často nakonec opustí (nebo, aniž by to měla původně v plánu, skutečně podvede) – a pokud ne, tak ani v tom případě nepůjde o dobrý a plodný vztah. Proto je dobré své vůli důvěřovat a neznásilňovat ji. Přijmout ji s úctou a s respektem jako svou partnerku, nikoli jako služku či dokonce otrokyni…
Alkoholik, který se neustále soustředí na to, že se má vyhýbat alkoholu, vlastně neustále myslí na alkohol. Jak se od něj má potom osvobodit, když jím neustále zaměstnává svou mysl? A tak je tomu u mnoha jiných věcí.
Vím, že pro mnohé je těžké se uvolnit a některé věci prostě „pustit“. Ale existuje jednoduchý způsob, jak se tomu naučit. Jednoduchý, ale nikoli rychlý – vše v našem vnitřním vývoji vyžaduje hodně času a trpělivosti! Pokud máte popsaný problém s vůlí, začněte méně důležitými věcmi. Vyberte si některý z cílů, jehož byste rádi dosáhli, ale který není zásadně důležitý. Dobře si promyslete, v čem tento cíl spočívá, co je pro něj třeba udělat a důkladně si představte, jak má vypadat výsledek – jde o odpověď na otázku: „Jak to bude v mém životě vypadat, až bude tohoto cíle dosaženo.“ Ideální je, učiníte-li tak před usnutím, kdy není hranice mezi vědomím a nevědomím tak silná jako během bdění. Až bude vaše představa zcela jasná, řekněte si „Tak to chci!“ a dále už o tom nepřemýšlejte a prostě usněte. A nepřemýšlejte o tom ani v následujících dnech. Patrně brzy zjistíte, že zcela automaticky děláte v pravý čas to, co je třeba pro uskutečnění cíle učinit, aniž byste se na to museli příliš soustředit. Důležité je, aby tento cíl nebyl významný – je téměř nemožné, abyste dokázali hned od začátku tímto způsobem pracovat s problémy, které vás skutečně „pálí“. To přijde časem. Přijde to ve chvíli, kdy něco ve vás pozná, že to opravdu takto jde, že to funguje. Přijde to zcela spontánně a možná si ani hned nevšimnete, že jste udělali obrovský krok kupředu…
