AMOR VACUI - zápisky z cesty

Tato ryzí vůle je nezkalená úmyslem a osvobozená od chtivosti výsledku. Každý má svou jedinečnou Pravou vůli. Pravá vůle jedné bytosti nemůže být v konfliktu s Pravou vůlí bytosti jiné. V konfliktu mohou být pouze chtění. Pravá vůle je záležitostí Jungova bytostného Já (Self, Selbst), zatímco chtění je záležitostí ega. Druhým základním principem je láska...

Láska je zákon, láska pod vůlí.

Láska je vnímána jako síla, jež spojuje protiklady a ruší dvojnost. Tato láska musí být pod vůlí, tedy v souladu s údělem každé bytosti. Není tím myšlena pouze láska partnerská a sexuální, i když ty jsou rovněž projevy univerzální lásky a tedy i způsobem, jak překonat protiklady. Když už hovořím o protikladech, měl bych vyjasnit, co jimi vlastně myslím: Všimněte si, že lidský jazyk a myšlení se nedokáže obejít bez protikladů. Světlo-tma, dobro-zlo atd. definují sebe navzájem. Cílem thelémy je překonat tuto dvojnost a nahlédnout tyto protiklady jako součást stejného archetypu (v tomto theléma souzní s Jungovou psychologií). Toho lze dosáhnout v extázi. Láska pod Vůlí spojuje protiklady do prapůvodní Prázdnoty.

Každý muž a každá žena je hvězda.

Bůh je v thelémském pojetí decentralizovaný. Zatímco v minulém věku, v němž převládaly klasické monoteistické systémy (křesťanství a islám), byl Bůh jediným středobodem, k němuž směřovaly pohledy uctívačů (dobře patrné je to v islámu: všichni muslimové jsou při modlitbě směrováni k jedinému bodu), theléma (v souladu se současnou astronomií) tvrdí, že každý existující bod je středem. Tedy i každý z nás. Každý z nás v sobě může realizovat božství a učinit tak sobě vlastním způsobem, nikoli způsobem někoho jiného. Každá cesta k Bohu je jedinečná a je to cesta k sobě... Každý je zodpovědný sám za sebe, za svůj úděl, za svou Pravou vůli.

Nový věk

Jisté obrovské "hvězdy" (neboli seskupení zkušeností) lze chápat jakožto Bohy. Jeden z nich je odpovědný za osudy této planety v období příštích dvou tisíc let (chvíle přechodu z jednoho období do druhého se nazývá Rovnodennost bohů, ta poslední nastala 20. března roku 1904). Historie tohoto světa zná podle thelémské nauky tři takové bohy (theléma užívá především egyptské motivy, ale to je jen jeden z mnoha možných vyjádření téhož): Isis, Matku, jež vládla době, kdy bylo universum chápáno jako prostý pokrm, který přichází přímo od ní; toto období se vymezuje matriarchátem. Dalším byl Osiris, a to pro období, které se datuje od 500 let př. Kr., odpovídající patriarchátu, vedoucí ke zkvalitnění zkušenosti, ale i vzdálení se světu. Nyní přichází Horus, dítě, jehož prostřednictvím docházíme k pochopení událostí, abychom nebyli přemoženi okolnostmi. Isidinu Aeonu (Věku) odpovídal též vztah Boha a Člověka jako pastýře a stáda, Osiridovu pak otce a syna. Nový Aeon překonává tento vztah a zvěstuje identitu Boha a člověka. S příchodem Nového Aeonu však přichází nejprve dlouhé přechodné období, v němž teprve postupně převládne nový, thelémský, Zákon.

Základní utvářející síly Universa

Základními elementy Universa jsou Nuit – prostor – což jest souhrn všech možných zkušeností, všech "hvězd" (=seskupení zkušeností, tedy lidí, jiných bytostí, bohů...) – a Hadit, kterýkoliv bod, jenž tyto zkušenosti zakouší. Tato idea je symbolizována egyptskou bohyní Nuit (Nút), sklánějící se ženou, představující klenbu noční oblohy. Hadit má za symbol okřídlený glóbus v srdci Nuit. Nuit je tedy ženské, jinové kvality, je rozprostřená, zatímco Hadit je kvality mužské, jangové, a je pohyblivým bodem. Dynamické spojení mezi těmito protiklady je Ra-Hoor-Khuit a symbolizuje vnější objektivní universum. Nuit je kruh, Hadit bod, Ra-Hoor-Khuit spojení obou. Vezmeme-li na pomoc indickou mytologii, pak Šiva (Hadit) a Šakti (Nuit) ustavičnou kopulací stvořují Universum (Ra-Hoor-Khuit).

Nemáš jiného práva, než konat svoji vůli

Každá z bytostí, hvězd, se má pohybovat po svém správném orbitu, jak to naznačuje povaha lidského postavení, zákon růstu, impuls vycházející z předešlých zkušeností. Všechny události teoreticky mají pro každého stejnou právoplatnost – a každá je z dlouhodobého hlediska stejně důležitá; ale v praxi je v nějakou danou chvíli pro individuum právoplatný pouze jeden jediný čin. Každý čin nebo pohyb je aktem lásky, sjednocením s Nuit; každý takový akt musí být "pod vůlí" a musí být zvolen tak, aby naplnil a nikoli zmařil pravou podstatu bytosti, jíž se týká.
"Dělej, co ty chceš" neznamená "jednej, jak se ti zrovna zlíbí", je to příkaz ke hledání Pravé vůle člověka, božského vědomí. Pravá vůle vyznačuje vědomím daný cíl, smysl individuálního života. Cíl, který je třeba hledat. Jakmile člověk dosáhne této své Pravé vůle (tj. pozná ji), neřadí již svá jednání za sebou jak právě přicházejí, libovolně a bez reflexí, neklátí se jako třtina ve větru událostí, nýbrž jedná vědomě jako celistvý člověk. Vše je v neustálé proměně. A vše, co se pokouší tomuto zákonu uniknout, co setrvává díky své síle a tuhosti, se rozlomí. Vše, co chce způsobit stagnaci, je smeteno nezadržitelnou vůlí času. Neexistuje tedy "trvalá" Věčná pravda. Proto "Dělej, co ty chceš" znamená dynamickou formuli symbolizující nekonečný pohyb vědomí. Vůle je naplněna teprve, až prodělala všechny zkušenosti.
Druhou částí magické formule Nového Aeonu a jeho Zákona, jejíž prvou částí je Vůle, je princip lásky. Láska pod kontrolou Vůle je sjednocením, Spojením, Syntézou. Formule "láska pod vůlí" vyžaduje spojení dualit – protikladů. Na jedné straně odstranění rozporu těla a ducha, na druhé straně odstranění rozporu muž-žena. Cílem je uvést vlastní vědomí pod primát vědomí božského.
Tato forma probuzení, zasvěcení, znovuzrození uvolňuje v člověku sílu, které nemůže nic vzdorovat. Aby však tato síla nepůsobila destruktivně a sebedestruktivně, musí být uvedena pod primát Pravé Vůle.
Člověk, který toto uskuteční, je odhaleným Bohem. Překonal stav oddělenosti od světa (já/ne-já), stav bezsmyslnosti a tím rozervanosti v sobě samém. Vše je jeho částí a on je částí všeho.
Cesta, kterou theléma učí, odmítá všechny tradované zákony a mravní představy. Není však nemorální, nýbrž stojí mimo morálku, neboť odmítá dualitu. Každá dualita je klam a každý zákon či morální představa spočívá na dualitách. Fikce individuálního já spočívá na odloučení individua od světa. Překoná-li člověk tuto fikci a vzdá-li se své ješitnosti, nalezne svůj střed – své božské vědomí.
Rituál Nového Aeonu postrádá možnost přenesení zodpovědnosti. Každý člověk zodpovídá sám za sebe. Není zpovědi, není odpouštějícího "Otce". Není viny ani milosti. Praxe thelémy je založena na evropské magii, hermetismu a kabale, doplněná o prvky východní spirituality. V tradiční podobě jde o systém zasvěcovacích stupňů, po němž adept stoupá. Systém vychází z modelu, který vytvořili členové řádu Zlatý Úsvit, a který modifikoval Aleister Crowley a jeho žáci. V současné době existují různé řády nabízející zasvěcení. Ale z povahy thelémy plyne, že každý adept by měl najít vlastní cestu dle své Vůle a tu praktikovat. Nicméně thelémská magie ve svém "tradičním" pojetí nabízí mnoho užitečných nástrojů, jak toho dosáhnout.

Závěrem

Tolik tedy úvod do myšlení, k němuž se hlásím, napsaný (tak jednoduše, jak jen jsem to dokázal) pro naprosté laiky. Mnohé jsem vynechal, abych udržel únosnou míru jednoduchosti a srozumitelnosti. Zájemce odkazuji na svou bakalářskou práci Aleister Crowley a thelémité; dozvíte se zde více o historii evropského hermetismu a jeho vyústění do thelémské nauky, leccos o Crowleym a mnoho jiného. Je to sice povětšinou jen kompilace a dnes bych to už napsal poněkud jinak, ale jako zdroj vcelku solidních informací lze tento text použít.

linkuj.cz vybrali.sme.sk