AMOR VACUI - zápisky z cesty

Otázkou je, zda je tudíž Bůh také nedokonalý, pokud mu smrdí nohy a my to chápeme jako naši nedokonalost a nebo je nohatá smrdutost dokonalostí Boží... :)

křesťanský pohled na svět, tak krom sféry Boha existuje svět stvořený, který je od Boha určitým způsobem oddělen. Jinak by totiž hovno nebo smrdící nohy byli součástí Boha a to snad nějak nejde. Alespoň tak si to snad nějak pamatuju ze svého filozofického vzdělání.
Jinak je zajímavé přemýšlet o tom, zda bůh má vůbec také nohy? :-) A zda jsme tak vážně jeho obrazem. Nebo zda nejsme jen jedním z podivných obrazů v zrcadle, kam se bůh jako dokonalý vzor dívá.

A pokud smrdí Bohu, smrdí i Synu a Duchu? (To jako jestli je ten koncept trojjedinosti až takhle důkladný...)

2 Lucienne: Jsou páchnoucí nohy skutečně známkou nedokonalosti? Páchnou, protože se potí. Pocení je důležitý boží dar, který nám umožňuje fungovat i v horku, kdy nepotící se živočichové musejí odpočívat, tudíž významná evoluční výhoda (daní je zvýšená spotřeba tekutin). Tím přecházím k další odpovědi:

2 Vindy: Mají nohy nějaký archetypální předobraz v Bohu? A pokud ano, má takový předobraz i pocení? A tedy zápach? ;-)

2 zcr: U Ducha si nejsem jistý, u Syna tomu tak zaručeně bylo alespoň v době, kdy chodil po této zemi. ;-)

2Kojot:
Myslím, že ztělesňováním Boha docházíme k hranicím metafyziky, což dle mého není flexibilní.

Nemyslím, že Bůh - tak jak ho chápu - je tělesný.

Nerozumíme si. Já nehovořím o tělesném zápachu nohou, ale o jeho archetypaálním božím předobrazu ;-)

2Kojot:

Kecáš.

Hovoříš tělesném zápachu nohou u archetypálního obrazu Boha, který není ve většině náhledů člověka tělesný. A navíc, původní článek není o archetypálním předobrazu, ale o Bohu jako takovém. Pravda, každý ho můžeme vnímat jinak, i ho třeba ateisticky popírat, to ovšem nic nemění na Tebou položené otázce - zda mu smrdí nohy. K archetypálnímu předobrazu a to "nohou", ne "Boha" jsi se dostal až od okomentování komentáře Vindyho.
Takže...

2 Lucienne: U Boha je Všechno. Platonské ideje všech věcí i jevů. Proč by tam nemohly být i páchnoucí nohy? Rozuměj: páchnoucí nohy nemusí být fyzické. Zápach z nohou je vjem, proces v psyché. O tělesnost se zde v žádném případě nejedná, edná se o to, zda může zápach nohou existovat na počátku u Boha. Původní příspěvek je pochopitelně uměleckou zkratkou... ;-)

2Kojot:

Já Ti dám uměleckou zkratku! Prostě kecáš.

To, že Tobě smrdí nohy když jdeš z práce, neznamená, že je to vjem, proces v psyché. Je to fyzikální jev a smrdět nohy Ti budou i když to nebudeš vnímat a to do té doby, dokud si je neumyješ. :)))

Rozhodně lidé kolem Tebe to vnímat budou nezávisle na Tvých pochodech v psyché, i kdybys tam pochodoval na Radeckého pochod. :)))))

A jestli chceš polemizovat, zda zápach nohou existoval na počátku u Boha, nejdříve bychom se pobavili o trvání a konci, ne? :)

Doporučuji Tvým pochodům k pozornosti výborný článek od Tebe o věčnosti z nedávného letošního devátého května - AEternitas. :)

To je otázka definice. Uvědom si, že zápach objektivně neexistuje. Zápach je nepříjemný čichový vjem vyvolaný ve vzduchu rozptýlenými chemikáliemi. Zápach není objektivní, pouze jeho zdroj (a ani to ne vždy, například u čichových klamů etc.).

2Kojot:

Kojote, na objektivní existenci zápachu je založen celý obchod s vůněmi, část drogerie a část lékarnictví a spousta reklamy. Byznys jak hrom.

Zkus mne, jako ženu, která je ráda voňavá, přesvědčit, že to je jen nějaký čichový vjem vyvolaný ve vzduchu rozptýlenými chemikáliemi a dokonce, že ani zdroj nemusí být objektivní, ale subjektivní.

Víš co? Zkus mě přesvědčit, že všechny ve vzduchu rozptýlené chemikálie kolem Tvých nohou, jako obrazu archetypálního Boha, tedy Tvých božských nohou :), jsou jen čichový klam subjektivně vyvolaný mými pochody psyché a že ten klam vlastně neexistuje :)

Schválně, jestli mi ten blud vyvrátíš :)))))

Víš co, pojď na procházku, popovídáme si o tom...

číst vaše diskuze. Trochu smrdí, trochu voní, ale je báječné mít v něm nohy. :-)

už je to delší doba, ale četl jsem nějaký článek o výzkumu vůní v souvislosti s chemikáliemi a jejich koncentrací. Jak si to nějak vybavuju, tak tam zmiňovaná skupina látek podle rostoucí koncentrace postupně voněla jako okurka, hnijící dřevo, jahody, ... (teď si vymýšlím, ale bylo to podobně různorodé).
Takže se přikláním ke Kojotovi.
Vůně/zápach (zajímavé, že máme dvě speciální opačná slova oproti třeba angličtině) je jen o tom, jak si určité skupiny chemikálií vědomě či podvědomě vykládáme.
A to už se nechci zmiňovat o feromonech. Těch prý není neomezené množství a tak někteří tvorové některé látky sdílejí (také využívají). Slonice v říji prý přitahují samce motýlů a snad prý my lidé sdílíme feromony s prasátky :-)
Rád bych jinak rád četl výsledek vaší soukromé diskuze. ;-)

2Vindy:

Jsem ráda, že máš takový zajímavý vědecky neutrální náhled. Je to samozřejmě pravda, že vůně/zápach je z části výsledek pochodů psyché.

Konkrétně zápach zpocených nohou, o kterém Kojot mluví, je všeobecně chápán jako nepříjemný. Zde mluvím nejenom z vlastní zkušenosti s nohami mého partnera ;) Koneckonců Tvému vlastnímu bádání se meze nekladou :)

Vraťme se ovšem opět k obrazu Boha, kterému smrdí nohy. Je tělesný? Otázka zněla - smrdí Bohu nohy? Kdyby byl člověk, tak zcela jistě ano. Ale jako Bůh, tj. netělesno samo, by to byl zcela jistě paradox a to nejenom vývojový. Možná spějeme k tomu být jako Bůh, tj. netělesní a pak jsou páchnoucí nohy jen stopa vývoje a nebo je to jinak...

Možná, že Bůh je zároveň i Bohem smradu a tudíž naše vývojové znaky, které nemají zvířata - potní žlázy, které mohou zasmrádnout - jsou znakem přiblížení se k Bohu a ve finále prostě skončíme i přes všechny deodoranty v prostoru plném různých pachů pro větší přiblížení se božskému :)))

Zajímavá by byla reakce v reklamních prostředcích zachycující takovou víru třeba naproti reklamě na deodoranty. Mně osobně by to přišlo zábavné a mohla bych se za přírodní smrad bít až do úmoru :))) S bobrem by se mi to bilo dobře, což by se většině dámské civilizace nelíbilo a asi bych s touto myšlenkou neuspěla. Napsala jsem na toto téma jednu krátkou úvahu:http://lucienne.bloguje.cz/479370-prokleti-ras.php . Pochopitelně přemožena civilizací jsem přemožena tak nějak úplně, takže bych s bobrem nechodila...

Ale to neřeší naše bolavý nohy. A koneckonců ani ty vaše.

A výsledek naší soukromé diskuse? To je tajemství... :)

2 Lucienne: Mýlíš se. Bůh je zcela mimo dualitu - respektive nad ní. Tedy je i nad dualismem tělesného a netělesného. Tvrdit, že je "netělesno samo", je stejně nesmyslné, jako tvrdit, že je tělesný!

2 Vindy: Neboli - ještě v debatě pokračujeme...
Otázka feromonů a jejich praobrazu ve světě idejí je velmi inspirativní.

Tak mě ještě napadá: Čich je vývojově nejstarší smysl. Zajímavé také je, že jsme předem naprogramovánni (nervovými drahami od čichových buněk do mozku) co budeme cítit a co nikoli. Proto například některé smrtelně jedovaté plyny jsou pro nás bez zápachu...
Pojednání o čichu a archetypech rozhodně stojí za úvahu. Uvidíme, třeba později...

2Kojot:
Takže kdo je nad dualitou, tomu smrdí nohy? Nebo prostě nesmrdí? Nebo jak to teda je...

Bane, hele, já jdu dělat večeři, stoupnu si žensky k plotně, umyju tu horu nádobí a tak...

2 Lucienne: Ve skutečnosti smrdí i nesmrdí současně. Je nad dualitou. Když ale z pozice člověka uvězněného dosud v dualitě přemítám o zápachu svých nohou, mohu si vybrat jeden z těchto aspektů a z potenciálního jej učinit aktuálím a takto o něm napsat metaforu. Nebo metafór?

A už se mi sbíhají sliny na fazolky... :-)

2Kojot:

Hmmm... Fazolky... Že by nás čekal večer plný vzduchu prosycený chemikáliemi? :))))

Zkouška pachu v praxi...

Jsme nad dualitou???

1) Díky za fazolky, byly super. A naštěstí ani nebylo moc chemikálií ke zkoumání :-)

2) Někdy ano, někdy ne...

2Kojot:

ad.1 - Díky... *červenání se*

ad.2 - Takové neutrální... Dalajlamův klid?

jsem snad četl, že jeden z velkých úspěchů jisté "voňavkářské firmy" pocházel (krom studia :-) feromonů) z výzkumu jakéhosi vědce, který zkoumal rozkladné procesy, které vznikají na kůži člověka, když má dlouho sádru na končetině. A mají teď na to patent.
Jinak zápach asi vnímáme jako něco, co je spojeno s rozkladnými procesy a tak v tom naše "zvířecí já" vnímá "nebezpečí. (Vůni pak jako lákadlo?) Čichové nervy mají snad blízko k elementárním funkcím naší nervové soustavy a tak i k podvědomí. Poznat vetřelce, dobré jídlo a samice. Vau, vau ;-D (I já si například při určité vůni podvědomě vybavím jednu kamarádku.)
Obecně bych ale vůně nějak zařadil do zpracovánání vjemů světa Asia (je to ten nejspodnější že) a proto bych řekl, že ve vyšších světech nebudou ideje vůní/smradů, ale emocí s nimi spojenými.
A proto, :-D má-li bůh nohy, pak má i vědomí o rozkladných procesech, které se na jejich povrchu dějí a zvládá jejich obnovu ... a proto v tom světě nemusí být to, co nazýváme "zápach noh" protože není potřeba.

2 Lucienne: Jak kdy. Rozhodně je lepší dalajlamův klid než klid před bouří...

2 Vindy: Díky za podnětnou úvahu.

jsem si tak uvědomil, že se ve svých úvahách přibližuju tomu, o čem píše Lucienne v [5] [7] [15]. Otázka na počátku o "abstraktním" Bohu s konkrétní zkušeností smradu. V sobě spojuje nesrovnatelné roviny. Nicméně je zajímavá otázka [6], zda existuje archetyp zápachu noh. (Zda existuje "idea" smradu) :-D O tom si ale myslím, že "smrad" je jen důsledek interakce Asiat-ických konkrétností a tedy procesů spojených s realizací (konkretizací) jiných ideí (buňka, látek v potu), tedy s píše s jejich rozpadem. Myslím tedy, že smrad mít ideu nebude. (Trochu mi to připomíná část z taoteting: ze dvou vnikli tři, ze tří čtyři, ze čtyř pět a z nich desetitisíce věcí.)
Jinak ještě k té objektivní existenci zápachu [11]. Vím, že stačí malý hypnotický zásah a člověk čichá ke čpavku, jako k vonící květině a klidně naopak.

Je úžasné, co všechno ten původní žertík vyvolal ;-)

Díky za zamyšlení...