AMOR VACUI - zápisky z cesty

Velice rychle se kolem mě začal – zdánlivě nenápadně – kupit primordiální chaos číhající kdesi blízko za neviditelnými dveřmi na svou příležitost. Mé nesmělé výpady nebyly příliš platné a byly poznamenané klasickou mužskou strategií: Odložím to na později a uklidím až krátce před tím, než se milovaná vrátí. Ušetřím si tím práci a můžu se místo toho dívat na Star Wars...

No, a pak přišla ta střevní nemoc a spolu s ní únava, vyčerpání, slabost a spavost. Chaos se na mě tlemil z každého rohu a čekal, co udělám. Pochopitelně jsem neměl sílu dělat nic. Ve středu ráno přítelkyně volala, že ji dnes z nemocnice pustí. Sebral jsem všechny síly, vzal si na posilněnou gumový rohlík s vlažným čajem a pustil se do bitvy. Podařilo se mi umýt nádobí a vyluxovat. Pak jsem s pocitem dílčího vítězství odpadl.

Přítelkyně přijela, znalecky se rozhlédla a nic nekomentovala. V jednu chvíli jsem si znaveně na chvíli, jen malou chvíli, lehl do postele. Nestačil jsem ale přečíst ani tři strany Sandmana a byl jsem zavolán k večeři. Ochotně jsem přiběhl a nestačil zírat. Kuchyň již opět vypadala, že jí vládne ženská ruka, v hrnci byla dietní, ale dobrá polévka s noky, všude se linula libá vůně jídla a čistoty.

Nevím, jak to ženy dělají, jak dokáží zvládnout v tak krátké chvíli to, co já bych nejprve den promýšlel a pak další tři dny realizoval... Je to pro mě zázrak a velké mysterium!

Všechny ty drobnosti, které dokáže s prostorem žena udělat, ta dokonalá grácie skvěle vyladěné všednodennosti, to jsou věci, které v sobě nemám a nikdy mít nebudu. Nikdy, nikdy! však nesmím zapomenout vzdát tomuto ženskému umění patřičný hold – stejný, jaký vzdávám holandským mistrům, horolezcům či spisovatelům jako je Neil Gaiman...

linkuj.cz vybrali.sme.sk