AMOR VACUI - zápisky z cesty

Stanislav K. Neumann: Záříjová iluse

Na zeleném předhoří sídlo vystavím si

z čedičových balvanů, z napuštěných dřev,

ukřižuji révoví na prohnuté římsy,

aby neslo do oken modrých hroznů krev.

V starém parku pustnoucím v stíny plné vůně

starých bohů necudných sochy postavím,

Venuše a Pomony a vášní v snědém lůně,

Bacchy, Fauny chlupaté, pány let i zim.

V houští však, jež na podzim plno rudých plodů,

Priapovu postavím sošku topornou,

kamennému k oltáři povede tré schodů

mechem vlhkým zarostlých, zahalených tmou.

Vysoké zdi ohradní zevnitř zarůsti dám,

zevně temné víno psí spustí girlandy,

k čistokrevným fenám zlých kleštěnců dvé přidám,

spolehlivých ve službě artis amandi.

Budou bdíti, aby lidé ctní a zbožní

dechem neotrávili vzduchu v sídle mém,

trávníky a stezky mé, krb a prádlo ložní

budou střežit před jejich slizkým pohledem.

Na tom sídle zeleném nebude však hluku,

dni ni noci neuzří ryčné orgie.

Muž či žena přijde-li s modlitbou v stín buků,

jejich srdce jako mé snam jen ožije.<<

(Stanislav K. Neumann: "Horký van a jiné básně", Vybrané knihy Ludvíka Bradáče, 1918, s. 31)

---

Jak si vy představujete místo svých snů?

Představte si jej, tak jako básník, s co nejvíce detaily.

Projděte se v něm!

Jak se teď cítíte?

---

Jaká škoda, že S. K. Neumann věnoval svou energii strašidlu komunismu a ne budování takových pěkných zátiší!

Po různých poetických ukázkách je na čase přijít s prózou. Najít ale dobrou a zároveň nedlouhou povídku není tak snadné, jako objevit zajímavou báseň. Leč podařilo se! Milovníci ironického, lehce morbidního humoru se už teď mohou těšit na opravdovou perlu...

linkuj.cz vybrali.sme.sk