AMOR VACUI - zápisky z cesty

Pod nimi někteří učedníci naříkali. 

Potom se někteří smáli. 

Další naříkali. 

Další se smáli. 

A další naříkali. 

A další se smáli. 

Nakonec přišli na řadu ti, kdo naříkali, protože nedokázali Vtip pochopit, 

a ti, kdo se smáli, aby nikdo nepoznal, že Vtip nepochopili, a říkali si, 

že bude nejlepší dělat to, co dělá FRATER PERDURABO. 

Ale ačkoli se FRATER PERDURABO navenek smál, 

ve stejnou chvíli tajně naříkal; 

a v Sobě Samém se ani nesmál, ani nenaříkal. 

Ani nemyslel vážně to, co řekl.  

KOMENTÁŘ (ΙΔ)

Titul, „Slupky cibule", odkazuje na dobře známý incident v „Peeru Gyntovi"

Kapitola se silně podobá Dupinovu popisu, jak byl schopen vyhrát hru na hádání sudých a lichých čísel (viz Poeovu povídku „Odcizený dopis".) Ale toto je mnohem vážnější kus psychologie. Při svém pokroku vstříc porozumění universu člověk radikálně mění svůj úhel pohledu; téměř vždy to znamená úplný obrat.

Toto je případ většiny náboženských polemik. V prvním odstavci je Perdurabova formulace jeho vnímání Univerzálního Vtipu, ta je též popsána v kapitole 34. Každá individuální existence je tragická. Vnímání této skutečnosti je esencí komedie. „Domácí bůžkové" („Household Gods" – divadelní hra AC, 1912) je pokusem napsat čistou komedii. Euripidovy „Bakchantky" rovněž.

Na konci kapitoly nicméně vidíme, že Mistr Chrámu současně vnímá oba protiklady a že on sám je nad nimi.

A v posledním odstavci je ukázáno, že pochopil pravdu jako něco jakýmkoli jejím vyjádřením.

* * * 

Přeložil Kojot

linkuj.cz vybrali.sme.sk