AMOR VACUI - zápisky z cesty

Zjistil jsem, že malování samo o sobě, tedy umísťování barvy na zeď, není zase tak náročné. Mnohem horší je příprava stěn. Musel je je odstrojit jako vánoční stromeček od všech těch starých plakátů, různých obrázků a podobných nesmyslů. To bylo těžké psychicky, protože s nimi mizel původní dekadentní duch mého bytu. Ale přijal jsem to jako další etapu svého života, etapu, kdy ze stěn zmizí prachové obrazce a chaotickou pestrost bez ladu a skladu nahradí prostá elegance... tedy: samozřejmě v mezích možností. Náročné – tentokrát fyzicky – bylo odsouvání poctivých těžkých kusů nábytku od stěn, jemuž předcházelo vyklizení tisíců knih. Tento proces pokračuje i nyní, pouze přerušen psaním tohoto poněkud chaotického příspěvku. Když byly konečně nachystány pokoj, chodba a kuchyň, pustili jsme se do malování. Oproti předchozímu téměř relaxační záležitost. Podivuhodné skvrny mizely pod nánosy bílé barvy (čekajíc na případného profesionálního odkrývače starých fresek) a pach zatuchliny vystřídala vůně čerstvé barvy. Začalo se mi to líbit. Navíc jsem konečně pochopil význam úsloví „bílý jako stěna", což mě poněkud rozjařilo. Kdybych nemusel občas do práce, líbilo by se mi to ještě víc. Pravda – nastaly i kritické okamžiky: Například když jsem musel vylézt na knihovničku a štětcem doladit některá místa pod stropem. Víte: Miluji horolezectví. Vůbec miluji výjimečné lidské výkony v extrémních podmínkách. Rád o horolezcích čtu či sleduji dokumenty nebo filmy. Jsem TAM v duchu s nimi. Zápasím o každý metr, držím se téměř neznatelných výstupků ve skále a balancuji na pomezí života a smrti. Vážně! V duchu... Takže jsem stál na té knihovničce a dolaďoval místa, kam se váleček nedostal.

„Klepe se ti sklo," poznamenala taktně přítelkyně.

Inu: Balancovat v duchu na stěně osmitisícovky je asi přeci jen snazší než balancovat v hmotné realitě na knihovničce. Tvářil jsem se jakoby nic a doufal, že si mých rozechvělých nohou přítelkyně nevšimne, ale ta zatracená skla mě zradila!

Pokud čekáte na pointu, musíte počkat na pokračování – práce je zatím asi v polovině a čeká mě vyklizení druhého pokoje, v němž není k hnutí. Věřte mi: vůbec se mi do toho nechce. Tak moc, že jsem raději sedl k počítači, abych odložil nevyhnutelné napsáním tohoto článku. Ale nyní jsem u konce. Je čas vstát a jít na to...

linkuj.cz vybrali.sme.sk