AMOR VACUI - zápisky z cesty
Jaroslav A. Polák - Kojot hrající si na filosofa
"The shortest distance between two points is under construction." Noelie Altito
"The shortest distance between two points is under construction." Noelie Altito
Otestoval jsem se:
Další zajímavé testy:
Osobnostní typ ve vztazích, orientační IQ test (ale mám dlouhé vedení!), politický kompas, horoskop
pátek, 16. února 2007
Když jsem psal recenzi na Baraschovy "Léčivé sny" , uvědomil jsem si, že není od věci napsat také něco pro ty z vás, kdo už mají ty úplně první krůčky za sebou a chtějí hlouběji porozumět tajemnému a opomíjenému světu duše-psyché, tedy té části duše, jež bývá, zvláště díky nastavení naší euroamerické kultury, povětšinou zcela přezářena „naleštěným" egem.
Důležitá spojitost: naše civilizace nás již od mateřské školy až po postgraduál (plus všechny možné i nemožné kursy, školení, knihy typu „Jak získávat přátele a působit na lidi" a tak dále...) více či méně kvalitně připravuje na život. Což by bylo celkem v pořádku, kdyby nás stejnou měrou připravovala i na smrt. Ta však zůstává opomíjená, odsouvaná a když přijde ve své ultimativní podobě, naprostá většina lidí je zcela nepřipravená, vyděšená a zmatená. Popření je ostatně obvykle první reakce člověka, jemuž je sděleno, že jeho nemoc je nevyléčitelná a spěje k nevyhnutelnému konci. To všechno by mohlo (a mělo) být úplně jinak. Existují kultury, jež zachovávají rovnováhu mezi přípravou na život a přípravou na smrt, mezi řečí duše-ega a řečí duše-psyché. Smrt totiž není pouze ten nevyhnutelný okamžik na konci našeho tělesného bytí, smrt je (znalci tarotu patrně přisvědčí) nedílnou součástí nás samotných a můžeme ji, jako iniciaci, prodělat vícekrát, než jen na konci života. Co v sobě skrývá ta část naší duše, která není egem? Předně: nic „praktického". Od toho je tu ego (nebo – v případě duchovně pokročilých – to, co Castaneda označuje pojmem ovládaná pošetilost).
Mimochodem: Je třeba připomenout, že naprostá většina z nás se bez ega neobejde – skončili bychom jako blouznící šílenci. Ego lze postupně umenšovat a nahrazovat vědomím, že vše je jen hra, ale kdybychom je (nějakým zázrakem) naráz vymazali, skončili bychom katastrofálně. Zkoumání hlubin psyché nám nepomůže v získávání přátel a působení na lidi, neučiní nás výkonnějšími, úspěšnějšími... Poznání, jehož takto dosáhneme, nás učiní celistvějšími, což se nám může v okamžiku smrti docela hodit. Ke zkoumání tajemného podsvětí naší psyché potřebujeme porozumět jejímu jazyku. Řeč duše je jiná, než řeč ega. Zaměřuje se spíše na obraz než na děj, nabízí nám stínohru symbolů, tedy: sen. Existují další prostředky: vize, psychedelické výlety, holotropní dýchání, meditace, rituály... Ale pokud se chceme naučit řeči duše, sen je nám zaručeně nejbližší. Sníme všichni a nepotřebujeme k tomu žádná cvičení ani zasvěcovací rituály (tím nechci ostatní zmíněné metody nějak znehodnocovat, jen jsem se rozhodl psát o té nejpřístupnější). Co tedy potřebujeme: sešit a tužku u postele ovšem, neboť sen mizí vskutku bleskově, ale to je snad každému jasné. Dalo by se říci, že sen se ukrývá před sluneční září probouzejícího se ega.
Je také lepší, když na práci se snem nejsme sami. Ideální je pochopitelně psycholog, ale i přátelé mohou pomoci. Už tím, že sen někomu vyprávíme, s ním pracujeme. Druhý člověk také může poukázat na část snu, jež se zdá na první pohled nedůležitá či banální. Právě takové přehlížené části snu patří často k těm nejdůležitějším.
Při dalším studiu snu je třeba si uvědomit, že veškeré časové termíny, jež jsme při zápisu použili, jsou jen výsledkem jazykové konvence. Sen je (pohyblivý) obraz, nikoli děj v pravém smyslu slova. Možná nejvhodnějším výrazovým prostředkem pro ztvárnění snu by mohl být comics ve své pokročilé podobě (tedy nikoli jako obrázkový seriál, ale jako jazyk, spojující děj a obraz v ne zcela časově lineární podobě). Ale kdo by se s tím kreslil... Nicméně si to takto alespoň představujme. Dále si pak uvědomme, že všichni hráči na snovém jevišti dělají přesně to, co mají. Mohou se chovat nepřátelsky, nemorálně, být odpudiví... ale jsou v pořádku. Je to naše ego, pronikající do snové scény, které jediné může být podrobeno kritice, neboť často nerespektuje „podsvětní etiketu"... Tím se zabývejme především. Důležité je rovněž nesnažit se za každou cenu uplatňovat snové záležitosti v životě ega. Tedy: ono to někdy jde a dokonce to může být i užitečné, ale v první řadě zde jde o psyché, nikoli o ego. Na sen pohlížejme z perspektivy snu, nikoli z perspektivy bdělého života.
Na druhou stranu – nic neplatí absolutně a někdy je přeci jen vhodné užít sen jako nástroj ke zlepšení bdělého života. Sen lze chápat i jako rezervoár energie, kterou lze dobrou prací se snem uvolnit a využít. Například pokud jsme přepracovaní a máme sen, v němž se hroutí nějaká budova, nebo se potápí loď, dá se často s takovým snem úspěšně pracovat jako s relaxační pomůckou: pokud se v imaginaci staneme takovým domem či lodí (dost často to bývá obraz vašeho těla) a necháme se spadnout či potopit, prožijeme si ten pád nebo klesnutí na dno, zjistíme, že původně hrozivý obraz snu je vlastně příjemný a prožijeme hlubokou relaxaci...
Někdy může být velkým dilematem, jakým způsobem sen uchopit. Z literatury i z vlastní zkušenosti vím, že jedním z problémů výkladu snu je skutečnost, že sen v sobě zahrnuje nevyčerpatelné množství možností a jednoznačný výklad je redukuje na jedinou. Připomíná to princip neurčitosti kvantové mechaniky – částice se potenciálně pohybuje po všech přípustných drahách, ale jakmile ji začneme pozorovat, "zhroutí se" do jediné konkrétní dráhy. Tak se může „zhroutit" i sen... Naštěstí ale sníme každou noc a pokud sen jakoby "znehodnotíme" nějakým konkrétním výkladem, psyché si beztak o pozornost řekne v nějakém dalším snu, takže to žádná nenapravitelná škoda není.
Učme se tedy se "slovíčka" a "gramatiku". Je to vůbec jako učení se cizímu jazyku. Zpočátku je třeba znát základní pojmy Freuda (bez ohledu na to, že jsou mnohdy překonané) a Junga. Chcete-li něco souhrnného, doporučuji knihy Marie-Louise von Franz. Nepřistupujte k nim ale jako k neomylným věroučným textům. Každá duše, tedy i ta vaše, má svůj vlastní "dialekt". Je to, jako když se učíme cizímu jazyku: Zpočátku myslíme ve své rodné řeči a překládáme ji do cizího jazyka. Po určité době praxe se naučíme v cizím jazyce myslet a to je přesně to, oč bychom měli usilovat. Vynikajícím dílem, z něhož jsem v tomto článku dosti nepokrytě čerpal, je kniha "Sny a podsvětí" Jamese Hillmana, která může, po zvládnutí základních pojmů hlubinné psychologie, velmi pomoci právě v překonání hranice mezi pouhým překladem k přímému myšlení v řeči snů...
--
(James Hillman: Sny a podsvětí, Portál, Praha 1999)
pátek, 16. února 2007 | rubrika: Recenze |
Tvorba tohoto blogu vyžaduje čas, práci a něco peněz, ale dělám to rád a s chutí. Nicméně pokud jste tu rádi, oceňte moji práci čas od času tím, že podpoříte libovolnou částkou projekt Praga-Haiti nebo sluneční školu Surya. Děkuji.
Co četli ostatní?
Komentáře
DISKUSE MŮŽE BÝT MODEROVANÁ
PŘÍSPĚVKY BUDOU V TOM PŘÍPADĚ AUTOREM WEBLOGU SCHVALOVÁNY RUČNĚ
CHCETE-LI VÍCE INFORMACÍ O TOM, JAK TO FUNGUJE, KLIKNĚTE.
Nechcete diskutovat, ale nadávat mi? Zabanoval jsem vás?
Jen mi to všechno hezky řekněte: TADY
PŘÍSPĚVKY BUDOU V TOM PŘÍPADĚ AUTOREM WEBLOGU SCHVALOVÁNY RUČNĚ
CHCETE-LI VÍCE INFORMACÍ O TOM, JAK TO FUNGUJE, KLIKNĚTE.
Nechcete diskutovat, ale nadávat mi? Zabanoval jsem vás?
Jen mi to všechno hezky řekněte: TADY
[1]Sny a podsvětí (Lucy - Mail - WWW) Vloženo 16.02.2007, 11:16:18 x
Asi si Hillmana přečtu, myslím, že mi má co říct. Ono vůbec dobře dekódovat cokoli, co se zjevuje ve světě mysli - ať už snové či bdělé, na Cestě - je ve své podstatě prostince jednoduché - za předpokladu, že znáš klíč a kódování :) Narážím na to až nechutně často. A můžu se k tomu stavět zleva, zprava, shora nebo se otočit zády a je mi to houby platný :)
Vezmi si, že třeba konjunkce Slunce a Neptuna, kterou začal cyklus vrcholící v opozici při podepsání Zlaté buly sicilské roku 1212, se nachází na 13.stupni znamení Berana a příslušný Sabiánský symbol je "Nevybuchlá bomba svědčí o neúspěšném společenském protestu."
Základ symbolu je nevybuchlá bomba. Jak vidíš nevybuchlou bombu? Jak ji poznáš? K čemu ji vztáhneš symbolicky, když už ji poznáš? Co když ji špatně rozkóduješ a na základě toho se budou ostatní směřovat k nevybuchlé bombě a ona to zatím bude třeba plynová bomba na vaření, která by vybuchnout neměla...
To je prostě podobný princip slepoty.
Máš sen a nevíš co Ti říká a začneš s ním pracovat - třeba podle Hillmana - a časem p ř i j d e š na kódování a řeč svých symbolů ve snech. Jsou to symboly pro Tebe a Tvůj život...
Jenomže co se Sabiánskými a jinými symboly a scénkami? Co s takovou cestou ve své mysli? Naučit se je jak abecedu a k nim výklad nejlepších učených hlav snažících se rozluštit jasnovidné symboly? Přiznám se, že se cítím velmi nedokonalá z toho, že nevybuchlá bomba může být bomba na vaření a tím, že mohu vlastně ovlivnit cizí osud svou chybou, tím, že neznám pořádně klíč a třeba vykládací "gramatiku"...
Zdá se mi to stejně závažné, jako porozumění snům. Stejně potřebné. A stejně obtížné...
[2]2 Lucy: (Kojot - Mail - WWW) Vloženo 16.02.2007, 13:11:20 x
Zatímco Jung do určité míry symboly objektivizoval a vytvořil jakýsi klíč, byť ani zdaleka tak jednoznačný, jako Freud, Hillman je opět subjetivizuje, ustupuje od idey výkladu k ideji prožití. Je to takový věčný kolobě. Pravdou je, že symboly mají určitý obecný základ v matrici kolektivního nevědomí či vyšších světů, ale současně se u každého člověka individualizují. Klíčový je u porozumění symbolům podle mě "dobrý pocit". Je to takový ten pocit, jako když na něco zapomeneš, nemůžeš si vzpomenout a pak si najednou vzpomeneš. Taková ta úleva, jistě to znáš. Pokud Ti to takto secvakne, zazní Ti v duchu úlevné "Ano!", pak je interpretace správná. Pokud ne, pak i kdyby vše bezvadně odpovídalo jakémukoli systému symbolů, něco tam chybí. Symbol nelze vyložit způsobem: "Toto znamená toto". To by nebyl symbol, ale znak (panáček na dveřích znamená záchod pro muže). Se symbolem je třeba si hrát a kroužit kolem něj (nikoli se snažit zasáhnout střed) tak dlouho, dokud se neobjeví výše popsaný pocit, že tak to je...[3] (Lucy - Mail - WWW) Vloženo 16.02.2007, 23:52:51 x
Díky za odpověď Kojote...
Proč však vysvětlení symbolů mnohdy univerzálně znakuje, to je asi znak dnešní racionální doby :) Znamenitý znak značky značící znalost nepoznatelného neznalým:)))
Myslím si, že máš pravdu...
[4]2 Lucy: (Kojot - Mail - WWW) Vloženo 22.02.2007, 23:56:56 x
Ano, současná doba preferuje jednoznačnost před mnohoznačností. Ale myslím, že to není jen dobou, ale i kulturou: Žijeme v kultuře, kde má tradici "buď a nebo" (vycházející ze základního "buď jsi křesťan (muslim, žid či jiný monoteista), nebo jsi nevěřící" tedy "Bůh nebo ďábel". Například v asijských kulturách je běžné, že je člověk současně buddhista, taoista a konfucián. Souvisí to s pojetím výlučnosti. A tak se dostáváme k těm symbolům: "Buď je to tohle nebo je to tamto". Naše kultura by se měla častěji zamýšlet nad spojkou "a"...[5] (Liška - WWW) Vloženo 02.03.2007, 16:18:14 x
ad2) "Je to takový ten pocit, jako když na něco zapomeneš, nemůžeš si vzpomenout a pak si najednou vzpomeneš. Taková ta úleva" ... o tom a snaze porozumět sobě v knize Focusing, nakl. Portál (autora si nepamatuju).
Knihu Jamese Hillmana jsem četla, asi před dvěma lety. Připadala mi dost důležitá v rámci literatury o snech (pokud mohu posoudit). Jak píše o bohu podsvětí, to bylo ohromně inspirující. Thomas Moore ve svých knihách Hillmana hodně cituje. Ti dva jsou mi tisíckrát milejší než celá von Franz, která mi připadá, že jede ve stále stejných vyjetých kolejích - totiž amplifikace symbolu v mýtech, pohádkách a rituálech různých kultur. Přitom všichni tři jsou vlastně jungiáni, pokud vím.
PS: Mám radost, že bloguje taky Kojot, když už bloguje Liška. Liška (teda já, jiné lišky nevím) nevydává kníkání a poštěky, ale mňafání, fňufání a výštěky...
[6]2 Liška: (Kojot - Mail - WWW) Vloženo 02.03.2007, 16:38:14 x
Focusing znám - odtud mám i tu paralelu s rozpomínáním. Myslím, že je použitelná i na práci se symboly. Koneckonců je to všechno platónská anamnesis. Von Franz je mi nepřipadá špatná, ale máš pravdu, není inovativní, pouze převyprávívá Junga.
Taky jsem rád, že je tu Liška, Kojotova blízká příbuzná :-)
[7] (Liška - WWW) Vloženo 04.03.2007, 13:37:44 x
Co všechno o snech se dá přečíst? Vždycky mě fascinovaly. Mám zapsané i některé z doby, kdy jsem ještě nechodila do školy. Ve čtrnácti jsem četla od Černouška "Sen a snění" - později jsem zjistila, že hodně příkladů bral z Freuda... Toho jsem četla asi v osmnácti - čte se dobře, baví mě, jak z ní vysvítá charakter autora a jak pečlivě formuluje a vysvětluje svoje teorie o snové práci. Hledat literaturu o snech jsem začala o deset let později, když jsem byla v depresi a panických děsech, na dně, dlouho (ale nešlo o psychózu). Napřed jsem si znova přečetla "Výklad snů" od Freuda (protože jsem neznala nic jiného o snech). V depresi jsem ji četla hodně dlouho, nemohla jsem se na čtení moc soustředit. Brrr!
Potom jsem četla Junga, ale většinou to nebylo o snech :-)). Trochu mě štvalo, že nevysvětluje svoje termíny tak pečlivě jako Freud; člověk musel přečíst knih víc, aby si sám Jungovy pojmy aspoň trochu ozřejmil. potom jsem četla "Léčivé sny", o kterých je tvůj jiný článek. Bylo to zajímavé, ale neoslovilo mě to zásadně. James Hillman byl proti tomu velmi inspirativní a v mnoha směrech, právě jeho mnohovrstevnatost se mi líbí. Dál jsem četla něco od Fromma, ale to bylo spíš o pohádkách (což není od snů úplně odlišné). Pak mi můj dobrý přítel, nejcennější (je to psychiatr a psychoterapeut), půjčil Medarda Bosse (o kterém jsem už věděla, že bych chtěla číst) "Včera v noci se mi zdálo". To je taky cenná kniha, ale z větší části se čte dost blbě - kvůli těžce fenomenologické hantýrce. A pak už nic. Jen praktická pomoc - když se mi zdálo např. že ležím v posteli a vykadím se do ní, přítel psychiatr řekl: "Mluv za tu postel!" - tak jsem mluvila tak, jak a co by řekla postel, co by řeklo povlečení a co by řeklo to hovno. Je to zábavný způsob a hlavně funguje neuvěřitelně! Ale myslím, že k tomu je potřeba druhý člověk; sama to nejsem schopná dělat, to se mi nechce; "odpor" mi brání, jak by řekl Freud...
Všechna pole jsou nepovinná.
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Avatar friendly.
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Avatar friendly.
MÁTE DOMA MÍSTO PRO DALŠÍ DUŠI?
PODPOŘTE UŽITEČNÝ PROJEKT!
Amor Vacui by Jaroslav A. Polák is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial 3.0 Unported License.
AŽ DOSLOUŽÍM, CHCI DO SBĚRU!
*