AMOR VACUI - zápisky z cesty

Je. Je to příběh o tom, co se stane, když vám do klidného životaběhu vpadne posvátno a to ausgerechnet v podobě indiánského boha srandy. Takové posvátno totiž obvykle nenechá kámen na kameni a člověka z něho může trefit šlak. Nebo alespoň pocit, že všechno, oč jsme kdy usilovali a čeho jsme doposud dosáhli, je najednou úplně v prdeli. A přesně tak se na počátku příběhu cítí hrdina příběhu, úspěšný pojišťovací makléř Sam Hunter, který doufal, že se zcela a definitivně odtrhl od své minulosti Samsona co loví sám z kmene Vraních indiánů. Jenže má tu smůlu a štěstí současně, že se jeho ochranným duchem stal právě Starej Kojot...
Sam, jenž žil pod tíhou strachu a dokonalého sebeovládání, je konfrontován s žertujícím božstvem, z jehož žertů až běhá mráz po zádech. Zvláště když čtenář tuší, že ani sám Starej Kojot vlastně neví, o co mu vlastně jde. Tedy kromě dobrého příběhu k budoucímu vyprávění, neboť Kojot stvořil lidi právě proto, aby si o něm vyprávěli příběhy – a je celkem jedno, jaké.
Nebudeme upínat knize na napínavosti naznačováním děje; řekneme jen, že příběh je vystavěn velmi dobře a a ani na okamžik nenudí. Navíc je prokládán kouzelně zmodernizovanými klasickými kojotími příběhy, jež čtenáři umožňují porozumět nečekaným dějovým zvratům.
Chcete-li se seznámit s problematikou tricksterovského archetypu a přitom se báječně pobavit, rozhodně si knihu sežeňte. Je to vskutku čertovsky dobrý román, i když je to všechno, jak píše autor v úvodní poznámce, „zatracená lež a není na tom zbla pravdy." Vlastně právě proto...

(Kojotí stesk, vyd. nakl. ALPRESS, Frýdek-Místek 1998, 293 stran)

linkuj.cz vybrali.sme.sk