AMOR VACUI - zápisky z cesty
"The shortest distance between two points is under construction." Noelie Altito
Začněme tedy: Píše se rok 1930, optimismus dvacátých let vystřídala hospodářská krise a mezi mladými básníky a intelektuály panuje levicová nálada. Takový byl můj první dojem ze svazečku "ALMANACH PRO POESII A ŽIVOT č. 1", který vyšel v srpnu roku 30. Mé oči kloužou po tendenční tvorbě inspirované zidealizovaným Sovětským svazem, ale narážejí i na nadčasová dílka v poetistickém duchu. O jedno z nich, zřejmě nejchmurnější – co byste ode mne také čekali :-) – se s vámi nyní podělím...
Tvář v zrdcadle
Miroslav Rutte
Černý vítr nadzdvihl tmu a věci se zakolísaly na provazech svých jmen. Nadešel příliv noci.
Strop spadl do propasti a hvězdy se zřítily do uděšených očí. Ústa, jež chtěla promluviti, vyplivla chuchvalce tmy.
Pohřební svíce planou, a zrcadlo prohlubuje do noci prostor, jenž nemá rozměrů.
Vyšel jsem z hlubiny tohoto prostoru.
Moje tvář zdvihá se ode dna jako tvář utopence a vyplouvá na nehybnou hladinu.
Chladné sklo činí ji podivně ztrnulou a obnažuje mrtvá ústa v krutý a smyslný pošklebek.
Příliv noci stoupá a temnota zatéká do všech skulin a spár. Prostor v zrdcadle zůstává však nehybný a tichý, jako by plul na vlnách jiného času.
Dvě studené, bezcitné oči vpíjejí noc. Mají lesk nožů a neřestný stín uliček, jimiž se vleče postava s mou tváří. Jsou to oči vraha, jenž nezabil, oči náměsičného blázna a sveřepého lupiče žen.
Och noci, zastav se nad touto tváří! Spusť svá temná křídla a zahal tyto oči, upřené v nicotu! Rozevři propast času a pohřbi tato prokletá ústa, přesycená hladem! Roztříšti toto zrcadlo, jež zradilo svá tajemství a odráží strašlivou tvář snů, vystupující z hlubiny.
Noc bije do stěn temnými vlnami a věci se cloumají na provazech svých jmen. Zasklená tvář se kolébá, unášena nočním přílivem. Její oči se přivírají do úzkých štěrbin, a cosi se v ní rozpadává.
Pohřební svíce planou, a nazelenalé rty se sešklebují do krutého a smyslného úsměvu. Utopenec se pozvolna ponořuje do prostoru, jenž nemá rozměrů. Jak odplouvá, je to tvář mé smrti, jež pozoruje živého.
A na světě není nic, není nic, než zrcadlo a noc.<<
(Almanach pro poesii a život, č. 1, Brandýs n. orlicí, 1930; s. 61)
---
Co by na to asi řekla Nuit?
Jaké představy u vás vyvolává slovo "noc"?
Už jste se prohlíželi v zrcadle potmě?
---
Příště se přeneseme na počátek století, abychom se pokochali tajuplným příběhem Friedricha Schillera "Zastřený obraz v Sai". Odpustíte-li překladateli poněkud topornou češtinu, začtete se do zajímavého příběhu s faustovskou tematikou...
středa, 7. února 2007 | rubrika: Knihomolův koutek |
Tvorba tohoto blogu vyžaduje čas, práci a něco peněz, ale dělám to rád a s chutí. Nicméně pokud jste tu rádi, oceňte moji práci čas od času tím, že podpoříte libovolnou částkou projekt Praga-Haiti nebo sluneční školu Surya. Děkuji.
Co četli ostatní?
PŘÍSPĚVKY BUDOU V TOM PŘÍPADĚ AUTOREM WEBLOGU SCHVALOVÁNY RUČNĚ
CHCETE-LI VÍCE INFORMACÍ O TOM, JAK TO FUNGUJE, KLIKNĚTE.
Nechcete diskutovat, ale nadávat mi? Zabanoval jsem vás?
Jen mi to všechno hezky řekněte: TADY
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Avatar friendly.
MÁTE DOMA MÍSTO PRO DALŠÍ DUŠI?
PODPOŘTE UŽITEČNÝ PROJEKT!

Amor Vacui by Jaroslav A. Polák is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial 3.0 Unported License.
AŽ DOSLOUŽÍM, CHCI DO SBĚRU!
*




