AMOR VACUI - zápisky z cesty

Jaroslav A. Polák - Kojot hrající si na filosofa

"The shortest distance between two points is under construction." Noelie Altito

TOPlist
Kojotek

Miroslav Rutte - Tvář v zrcadle

Kromě mnoha jiných bláznovství jsem také sběratelem a zachráncem starých knih. Možná se na mě jednou všechny zřítí, já vdechnu do plic několik posledních doušků zatuchliny a skončím tak svůj pozemský život. Než se tak stane, rád bych se s vámi podělil o texty, které i dnes přimějí člověka k zamyšlení a k otázkám. Věřím, že vám mnou oprášené literární vykopávky přijdou k chuti.

Začněme tedy: Píše se rok 1930, optimismus dvacátých let vystřídala hospodářská krise a mezi mladými básníky a intelektuály panuje levicová nálada. Takový byl můj první dojem ze svazečku "ALMANACH PRO POESII A ŽIVOT č. 1", který vyšel v srpnu roku 30. Mé oči kloužou po tendenční tvorbě inspirované zidealizovaným Sovětským svazem, ale narážejí i na nadčasová dílka v poetistickém duchu. O jedno z nich, zřejmě nejchmurnější – co byste ode mne také čekali :-) – se s vámi nyní podělím...

Tvář v zrdcadle

Miroslav Rutte

 

Černý vítr nadzdvihl tmu a věci se zakolísaly na provazech svých jmen. Nadešel příliv noci.

Strop spadl do propasti a hvězdy se zřítily do uděšených očí. Ústa, jež chtěla promluviti, vyplivla chuchvalce tmy.

Pohřební svíce planou, a zrcadlo prohlubuje do noci prostor, jenž nemá rozměrů.

Vyšel jsem z hlubiny tohoto prostoru.

Moje tvář zdvihá se ode dna jako tvář utopence a vyplouvá na nehybnou hladinu.

Chladné sklo činí ji podivně ztrnulou a obnažuje mrtvá ústa v krutý a smyslný pošklebek.

Příliv noci stoupá a temnota zatéká do všech skulin a spár. Prostor v zrdcadle zůstává však nehybný a tichý, jako by plul na vlnách jiného času.

Dvě studené, bezcitné oči vpíjejí noc. Mají lesk nožů a neřestný stín uliček, jimiž se vleče postava s mou tváří. Jsou to oči vraha, jenž nezabil, oči náměsičného blázna a sveřepého lupiče žen.

Och noci, zastav se nad touto tváří! Spusť svá temná křídla a zahal tyto oči, upřené v nicotu! Rozevři propast času a pohřbi tato prokletá ústa, přesycená hladem! Roztříšti toto zrcadlo, jež zradilo svá tajemství a odráží strašlivou tvář snů, vystupující z hlubiny.

Noc bije do stěn temnými vlnami a věci se cloumají na provazech svých jmen. Zasklená tvář se kolébá, unášena nočním přílivem. Její oči se přivírají do úzkých štěrbin, a cosi se v ní rozpadává.

Pohřební svíce planou, a nazelenalé rty se sešklebují do krutého a smyslného úsměvu. Utopenec se pozvolna ponořuje do prostoru, jenž nemá rozměrů. Jak odplouvá, je to tvář mé smrti, jež pozoruje živého.

A na světě není nic, není nic, než zrcadlo a noc.<<

 

(Almanach pro poesii a život, č. 1, Brandýs n. orlicí, 1930; s. 61)

 

---

 

Co by na to asi řekla Nuit?

Jaké představy u vás vyvolává slovo "noc"?

Už jste se prohlíželi v zrcadle potmě?

---

Příště se přeneseme na počátek století, abychom se pokochali tajuplným příběhem Friedricha Schillera "Zastřený obraz v Sai". Odpustíte-li překladateli poněkud topornou češtinu, začtete se do zajímavého příběhu s faustovskou tematikou...

linkuj.cz vybrali.sme.sk



středa, 7. února 2007 | rubrika: Knihomolův koutek |


Tvorba tohoto blogu vyžaduje čas, práci a něco peněz, ale dělám to rád a s chutí. Nicméně pokud jste tu rádi, oceňte moji práci čas od času tím, že podpoříte libovolnou částkou projekt Praga-Haiti nebo sluneční školu Surya. Děkuji.


Teď si chci přečíst:

Co četli ostatní?

Všechna pole jsou nepovinná.
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Avatar friendly.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
URL vašich stránek:
Nadpis:
Znáte pravidla pro komentátory?
Pokud ne, KLIKNĚTE ZDE.
Text:

MÁTE DOMA MÍSTO PRO DALŠÍ DUŠI?


PODPOŘTE UŽITEČNÝ PROJEKT!





Creative Commons License
Amor Vacui by Jaroslav A. Polák is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial 3.0 Unported License.

AŽ DOSLOUŽÍM, CHCI DO SBĚRU!

*