Brno lituje vyhnání Němců – Hlas proti komunistickému proudu

„Město Brno upřímně lituje událostí z 30. května 1945 a dní následujících, kdy byly přinuceny k odchodu tisíce lidí na základě uplatnění principu kolektivní viny či užívaného jazyka.“

Tuto větu v úterý schválili zastupitelé v Deklaraci smíření a společné budoucnosti. Podali tak obrazně ruku obětem brněnského divokého odsunu. (iDnes)

Vzhledem k tomu, že spousta komunistů, a samozřejmě nejen komunistů, má intenzivní potřebu se k této záležitosti vyjádřit, vyjádřím se také. Co se vlastně stalo?

Brněnští zastupitelé dali najevo, že vyhnání brněnských Němců proběhlo na základě principu kolektivní viny, což je pravda, a že to považují za politováníhodné, což je také pravda – bylo to politováníhodné. Upřímně řečeno mi v té formulaci chybí kromě kolektivní viny ještě jeden důležitý aspekt: Šlo, na rozdíl od pozdějšího odsunu na základě Benešových dekretů, o akt bezpráví. Odsun na základě dekretů sice také obsahoval princip kolektivní viny, ale přinejmenším se nevztahoval na německé antifašisty a obsahoval mechanismy alespoň teoreticky zajišťující, aby odsun proběhl civilizovaně (i když ne vždy tomu tak ve skutečnosti bylo).

Pokud jde o řádný odsun v době po Postupimské konferenci, tak i když se mi princip kolektivní viny hluboce příčí, dovedu si jen obtížně představit soužití obou národů v obnovené republice a v tehdejší situaci to pokládám za přijatelné řešení. Pokud by se za ně někdo z našich politických představitelů omlouval, vystoupím jednoznačně proti. Ale vyhnání Němců z Brna nebyl legální odsun, byla to prachobyčejná vendetta.

V dané dějinné situaci lze tuto událost pochopit, lidé jsou jenom lidé a pokud byli několik let vystaveni teroru, je touha po pomstě spojená s davovou psychózou přirozenou reakcí. V žádném případě však není možné takový čin bagatelizovat či dokonce schvalovat.

Němci, kterých se divoký odsun týkal, rozhodně povětšinou nebyli přímí viníci protektorátního teroru. Někteří ano, mnozí jiní jej svým politickým postojem legitimizovali, někteří chtěli prostě žít. Ale i pokud jde o ty, kdo se nechali Hitlerem zblbnout, ale aktivně se do nacistického teroru nezapojili: Může kdokoli z nás s jistotou říci, že jemu by se to nestalo?

Jistě, jsem pro potrestání přímých viníků nacistických zvěrstev, ale kdyby měli být trestáni pochody smrti apod. i nepřímí viníci, týkalo by se to většiny Němců té doby. To by bylo šílené. Stejně tak je šílené schvalovat něco takového v případě brněnských Němců.

Může se objevit námitka, a objevila se z úst Michala Haška, že takové gesto by nemělo být jednostranné. Hodně jsem o tom přemýšlel a chvíli mi to dávalo smysl. Ale pak jsem si uvědomil, jaký je současný postoj většiny Němců k nacismu – snad málokterý národ se od konce války pokud jde o toleranci natolik změnil, jako právě Němci. Můžeme jim s tím naším všudypřítomným rasismem, xenofobií a předsudky všeho druhu jedině závidět!

Je příznačné, že KSČM, která tak halasně bojuje proti více než 70 let starému hitlerovskému fašismu, se – pokud jde o současné formy tohoto zla, jako je anticikanismus či xenofobie – drží pěkně zpátky (čest výjimkám).

Je ovšem otázka, zda mají zastupitelé města mandát vyhlašovat deklarace tohoto druhu, zvláště pokud to neměli ve volebním programu, protože pak není jisté, koho v této věci vlastně zastupují. Upřímně řečeno si myslím, že to košer není a kdybych byl zastupitelem, zdržel bych se pokud jde o tuto deklaraci hlasování, protože bych s ní sice osobně souhlasil, ale nevěděl bych, nakolik s tím souhlasí také mí voliči. Kdyby mi byl text deklarace předložen ke schválení v referendu, odpověděl bych ano.

Shrnuto: Nepleťme si prosím odsun a divoký odsun, nepodléhejme víře, že teror legitimizuje teror, a pochopme, že odpuštění, druhým i sobě, není projev slabosti, ale síly.