Kdo vlastně vládne KLDR?

Znovu a znovu se na blozích setkávám s „odborníky“ na Severní Koreu, kteří patrně pociťují neodolatelné nutkání vyjádřit se k aktuálnímu dění, i když vlastně nemají co říci.

Osobně se za odborníka na KLDR rozhodně nepovažuji, nicméně jsem se nakonec rozhoupal k tomu, abych napsal o tom, o čem blogeři z jakéhosi záhadného důvodu nepřemýšlejí. O otázce „Kdo vlastně vládne v KLDR?“

KLDR lze považovat za zemi v mnoha směrech za unikátní – dědičná pseudokomunistická monarchie, jíž formálně vládne mrtvý Kim Ir Sen, země, jež přetavila svou ideologii v regulérní náboženství, země s třetí největší armádou na světě…

Severní Korea aktuálně na mezinárodním poli „trolluje“ a musím uznat, že do toho dává opravdu všechno! Pozornost komentátorů se však soustředí pouze na osobu, na níž se má ostatně soustředit i pozornost Severokorejců – na Kim Čong-una.

Nejmladší Kim po svém nástupu do funkce zavedl několik hodně nesmělých reforem, svět na chvíli zadoufal, že snad nasává cosi jako období „tání“ v Sovětském svazu druhé poloviny padesátých let, a nyní – nu, nyní dle svých slov chce rozpoutat jadernou válku a smést z povrchu zemského Spojené státy.

Jenže kdo vlastně té zemi vládne? Jaká je její vnitřní politika? Je Kim Čong-un absolutní vůdce na úrovni Stalina, nebo spíše loutka někoho jiného? Mohl by se mladý Kim stát novým Chruščovem či dokonce severokorejským Gorbačovem?

Základní fakt, který je třeba vzít v potaz, je více než milionová armáda, která pohlcuje obrovské množství už tak nevelkých severokorejských zdrojů. Pokud by mladý Kim chtěl vyvést zemi z krize, musel by ji umenšit, dále by musel provádět smysluplnější zahraniční politiku atp. Místo toho proti sobě KLDR obrátila i Čínu. Řekněme, že by Kim chtěl být třeba i novým Gorbačovem (ve skutečnosti bych tak daleko nezacházel, ale dejme tomu): Mohl by jím být? Dovolili by mu to vysocí představitelé armády, kteří jej doprovázejí doslova na každém kroku? Souhlasili by s umenšením své vlastní moci? Sotva.

Kim Čong-un není samovládce a je otázkou, do jaké míry je vůbec vládce. Patrně do té míry, do jaké je schopen kontrolovat třeba tajnou policii, nicméně se mi zdá, že monstrum, které dynastie Kimů vytvořila, již žije svým vlastním životem a současný Kim není a nemůže být schopen je řídit, je naopak řízen.

Úvaha tohoto typu je nezbytná, pokud se vůbec chceme pustit do hledání odpovědi na otázku, co tím vším humbukem a siláckými řečmi KLDR vlastně sleduje. Upřímně řečeno mi to moc jasné není. Zmírnění sankcí takto nedosáhne, lepší vztahy s Čínou nenaváže, lepší vyjednávací pozici nezíská, jen se ještě více uzavře.

Pokud by k válce skutečně došlo, byla by to strašlivá jatka. KLDR by neměla šanci proti technologické převaze USA, ale postřílet milionovou armádu v pohybu není jen tak. Dost možná, že by se Severokorejci dostali až k Soulu, který je jen kousek od hranic. Toto všechno je (snad) severokorejským mocenským špičkám jasné. Upřímně řečeno opravdu nevím. Nicméně pokládám za podstatné uvažovat o těchto věcech také ze zorného úhlu armády, nikoli jen Kim Čong-una.